Při objevení techniky litografie roku 1796 sehrála velkou roli náhoda. Mladý Čech Alois Senefelder — původně herec a autor komických oper, žijící v Mnichově — hledal způsob, jak levně tisknout notové zápisy svých her, protože dřevoryt nebo mědiryt byly příliš drahé. Jednou potřeboval narychlo poznamenat údaje o počtu kusů prádla předávaných pradleně. Neměl po ruce papír, a tak použil tuš a hladkou desku vápence, kterého bylo v okolí bavorského Solenhofenu dostatek.
Později, když si chtěl údaje opsat, napadlo ho kámen oleptat. Vyleptala se celá plocha kromě popsaných míst, takže text po omytí vyčníval. Od tohoto náhodného pokusu dospěl Senefelder k zákonům litografie a místo herectví se začal věnovat této nové technice. Tiskem si vydělal na prosperující tiskárnu. Roku 1810 byl jmenován královským dvorním inspektorem a roku 1818 napsal první učebnici litografie.
Litografie neboli kamenotisk (lithos znamená řecky kámen) patří mezi grafické techniky a je založena na principu vzájemného odpuzování mastnoty a vody. Základním materiálem je speciální druh jemnozrnného vápence. Na jeho vyhlazený povrch se kreslí mastnou litografickou tužkou, tuší i jinými materiály. Kresba však musí být zrcadlově obrácená.
Kámen se pak zaleptá kyselinou dusičnou ve vodním roztoku arabské gumy. Tím se povrch udržuje vlhký. Na nepokreslených místech odpuzuje tiskařskou barvu, zatímco zamaštěná místa ji přijímají. Při samotném tisku každého archu je třeba kámen znovu ručně navlhčit a velmi záleží na zkušenostech tiskaře, který se stává rovnocenným partnerem výtvarníka.
Litografie získala velkou oblibu právě pro neomezené barevné možnosti a snadnost kreslení. Po vytištění celého nákladu se zamaštěná vrstva kamene zbrousí karborundovým pískem a po nakreslení další barvy se postup opakuje.
Nevýhodou této techniky je, že nelze provést dotisk, protože každá další barva ruší tu předešlou. Proto je třeba předem zvážit počet žádaných kusů. Naopak výhodou je práce s barvami.
Suchá jehla a další techniky předpokládají zručného kreslíře, který udělá krásnou linku a barvou jen koloruje. Ale malíře zajímají víc barvy. U litografie si s nimi může doslova hrát — jsou transparentní, lze je sčítat a vytvářet další odstíny.